Syndrom Oblomova (10) ( Stvořitelé nových stran)

úterý 20. srpen 2013 15:31

Ivo Tichý

S novými stranami se roztrhl pytel. Jakmile je někdo nespokojen ve své politické straně, již zakládá novou. Nejlépe se zakládá strana lidem, kteří s politickou prací nemají zkušenosti žádné. Tento typ nadšení je přímo úměrný politické naivitě.

Počet státotvorných politických stran v malé zemi, čítající 10 miliónů obyvatel je omezen. Stejně tak množství občanů, schopných a ochotných se politicky angažovat. Udržet dlouhodobě značku politické strany, směr politického programu a stabilní členskou základnu, je úkolem nadmíru obtížným. Politický Oblomov si to však neuvědomuje. Domnívá se, že založit politickou stranu je podobně jednoduché, jako číst k ranní kávě noviny.

 

Ještě nám nás nepřešla pachuť z podnikatelského projektu Věcí veřejných a již se nám nepokrytě nabízí další podnikatelský projekt ANO 2011 (Akce nespokojených občanů) Andreje Babiše. Překvapivá je absolutní absence programu, která je nahrazována obecnými deklaracemi typu: „Chceme, aby se za nás děti nestyděli, umíme dát lidem práci, snížíme DPH, nebudeme krást, budeme proti korupci, budeme pracovat a to všechno za situace, kdy nejsme politici“. Překvapivé je, že se k tomuto hnutí připojil zkušený politický komentátor Martin Komárek. Tento člověk mi byl vždy sympatický a jeho pravicové komentáře v MF DNES jsem obdivoval. Teď se o něj bojím, aby se nevydal cestou Radka Johna.

 

Andrej Babiš se stále chová jako podnikatel, který nepochopil, že strana není podnik. Důkazem nepochopení situace je jeho nákup Mafry, vydavatele Lidových novin a MF DNES. Noviny se kupují za účelem zisku, ne za účelem politického angažmá. Svým voličům tak vyslal falešný signál, že je chce řídit nejen ekonomicky, ale i přes jím vlastněné deníky. Politicky je tato investice kontraproduktivní.

 

Dalším Oblomovem naší politické scény se stal Tomio Okamura, který založil hnutí Úsvit přímé demokracie. Přímá demokracie v jeho pojetí je tak přímá, že zcela postrádá obsah, nic se nedozvíme o účelném využití daní, o politických prioritách či zahraniční politice. Pouze se dozvíme o tom, jak krásně přímá demokracie fungovala ve Švýcarsku, u amerických Indiánů či u pařížských komunardů. Upoutávkou na jeho hnutí je trivializace romského problému a řeči o nedemokratickém parlamentu.

 

Zakladatelé těchto politických formací se často ohánějí Masarykem. Škoda, že si neuvědomují Masarykův citát, že „Rozčílení není program“. Předstoupit před lidi s obecnými frázemi, aniž by si „otec zakladatel“ dal práci s podrobnější analýzou společnosti a vypracovaným politickým programem, to je urážkou voličů. Obsazování kandidátek způsobem cik-cak posbíraných osobností , také nepřidá na charakteru nových politických stran.

 

Navzdory tomu, že ANO 2011 i Úsvit přímé demokracie oslovují určitý druh voličů kvůli znechucení ze známých politických stran, ve skutečnosti jim nemohou nic lepšího nabídnout. Nejpozději do příštích voleb pak voliči procitnou, stejně jako procitli v případě Věcí veřejných.

Vít Šlechta

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Vít Šlechta

Vít Šlechta

Komentáře k současnému politickému a společenskému dění v ČR.

MUDr. Vít Šlechta, nar. V r. 1963 v Pardubicích. Praktický a protialkoholní lékař, promoval v r. 1988 na LF UP v Olomouci. Dlouholetý komunální politik a aktivista v občanských sdruženích, člen ODS. Usiluje o rehabilitaci politické angažovanosti jako občanské ctnosti. V podzimních volbách 2012 kandidoval do krajského zastupitelstva Libereckého kraje a v podzimních volbách 2013 kandidoval za ODS do parlamentu ČR

REPUTACE AUTORA:
9,02

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy