Syndrom Oblomova (09)(Politická odpovědnost a občanská infantilita)

pondělí 19. srpen 2013 12:07

Ivo Tichý

  Většina občanů považuje politiku za věc nečistou. Představu, že by politik mohl mít čestné úmysly, si většina z nich nepřipouští. Řada seriosních umělců, vědců, odborníků, by angažování ve věcech politických považovalo za životní selhání.

Již v roce 1939 přinesl český filosof Jan Patočka příkré zhodnocení úrovně české politiky. Ve své eseji „Česká vzdělanost v Evropě“ píše doslova: Na politickém vzdělání více než v jiných oborech se jeví ona podivná myšlenková váhavost, do které český život rád zabíhá právě pro nedostatek kontaktu s pravými kořeny evropské vzdělanosti. Dále ve stejném textu uvádí: Systém stranické demokracie, jak v republice byl zaveden, byl vůbec zhoubou, blamáží všeho politického vzdělání, vzdělanému politiku, i kdyby se takový byl vyskytl, těžko by bylo se uplatňovat na poli ovládnutém „praktickou politikou“ v nejnižším smyslu. Politický smysl tak upadl, že se politika stala takřka druhem obchodu, a vykládat naším „politikům“ základní pojmy jejich vlastního oboru znamenalo by mluvit k hluchým.

 

Od roku 1939 se názor české veřejnosti na charakter našich politiků nezměnil. Zůstává tak značně ambivalentní. Na jedné straně veřejnost od politiků vyžaduje kvalifikovaná a srozumitelná rozhodnutí, na druhé straně je kritizuje za rozhodnutí, která jsou výsledkem těžkých koaličních kompromisů. Tyto kompromisy však současně veřejnost v čele s filosofy i politology považuje za „politické obchody“, takzvané „politikaření“. Další ambivalence spočívá v tom, že členové parlamentu se rekrutují z občanských povolání, takže zpravidla nemají politologické ani historické vzdělání. Výsledkem je, že teoretikové (podobně jako Patočka) politiky odsuzují a skuteční politici dělají činnost, které většina veřejnosti nemůže porozumět. Veřejnost chce po politicích výsledky, ale odsuzuje cesty, kterými k daným výsledkům dojdou. Chce, aby k těmto výsledkům politici došli jiným způsobem, ale ono to nejde. Na politiky vytvářejí tlak jiní politici – koaliční, opoziční, dále novináři, denně jejich chování komentují politologové a dávají jim často protichůdné návody.

 

Být politikem, znamená přijmout řeholi třetí směny. Politik má primárně nějaké občanské povolání, politik má nějakou primární rodinu a teprve jako „třetí směnu“ dělá politiku. V politice musí absolvovat řadu jednání i s lidmi, s nimiž by se jinak ani nechtěl setkat. Toho všeho jsou ušetřeni „nepolitici“.

 

Nepolitik nemusí vyvinout jakékoliv politické úsilí a denně při tom může v tisku hltat „politické kauzy“, může je povrchně komentovat, mluvit „o politické korupci“ a vše uzavřít závěrem, že on, jako slušný občan by do politiky nikdy nešel. Nepolitický občan tak zastává roli Oblomova, pro kterého je politika nezávazným divadlem, jímž současně pohrdá a do nějž odmítá aktivně vstoupit. Není pro společnost nic zhoubnějšího, než když v dané pozici setrvává 99% občanů, jak je tomu dnes.

Vít Šlechta

Počet příspěvků: 3, poslední 19.8.2013 23:47:32 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.

Vít Šlechta

Vít Šlechta

Komentáře k současnému politickému a společenskému dění v ČR.

MUDr. Vít Šlechta, nar. V r. 1963 v Pardubicích. Praktický a protialkoholní lékař, promoval v r. 1988 na LF UP v Olomouci. Dlouholetý komunální politik a aktivista v občanských sdruženích, člen ODS. Usiluje o rehabilitaci politické angažovanosti jako občanské ctnosti. V podzimních volbách 2012 kandidoval do krajského zastupitelstva Libereckého kraje a v podzimních volbách 2013 kandidoval za ODS do parlamentu ČR

REPUTACE AUTORA:
12,99

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy