Třetí trest Třetímu odboji

středa 21. březen 2012 07:44

První trest politickým vězňům udělili nespravedlivě komunisté. Druhý trest řadě obětí udělily demokratické soudy, když jim ponechaly zbytkové tresty. Třetí trest jim v současné době uděluje Ministerstvo obrany ČR a Ústav pro studium totalitních režimů, když žadatelům o vydání osvědčení účastníka odboje sděluje, že žádnými odpůrci komunismu vlastně nebyli.

O tom že komunisté odsuzovali lidi čestné, spravedlivé a nevinné, není pochyb.


Lidé, kteří po roce 1990 žádali o soudní rehabilitaci, netušili, že české soudy řadě z nich ponechají tzv.“ zbytkové tresty“. Lidé, kteří byli např. zcela nelidsky komunisty okradeni, byli následně odsouzeni za „krádež“ vlastních věcí. A demokratický soud je pak opět označil za „zloděje“, neboť převzal kvalifikaci komunistického soudu a těmto lidem pak ponechal potupný „zbytkový trest“.


Nechvalně se na podobné stigmatisaci podepsal i Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinu komunismu. Jeho vyšetřovatelé si často více vážili svědectví příslušníků StB než jejich obětí.


Poté, co byl schválen zákon č. 262/2011 o účastnících odboje a odporu proti komunismu, mnoha obětem svitla naděje, že budou konečně alespoň symbolicky odškodněni. Dnes ale přichází „třetí rána“. I když zákon ve svém § 2 odporem proti komunismu jednoznačně rozumí: „účast na akcích směřovaných proti komunistickému režimu v Československu projevená ať již jednotlivě či ve skupině na základě politického, náboženského či mravního demokratického přesvědčení ..“ posudky Ústavu pro studium totalitních režimů hovoří zcela jinak. Na základě těchto posudků pak odbor pro válečné veterány Ministerstva obrany ČR zamítá řádu žádostí, především lidí, kteří odmítali spolupráci s komunistickou armádou z náboženských důvodů. Cituji z jednoho takového posudku: „Samotné odepření vojenské služby z důvodů náboženských nelze kvalilfikovat jako čin zaměřený proti komunistickému režimu v Československu... Přestože je jejich jednání v konečném důsledku přivedlo do konflilktu s režimem, nemělo za cíl odstranit, výrazně oslabit či narušit anebo jinak poškodit komunistickou moc v Československu, jak je to formulováno v § 2 zákona č. 262/2011 Sb. Zároveň odpírání vojenské služby nelze označit ani za jednu z forem odboje a odporu proti komunistickému režimu, jak jsou formulovány v §3 téhož zákona.“ Při čtení takového „chápavého“ posudku se člověku, který má cit pro historickou spravedlnost musí udělat nevolno. Lidé, kteří tenkrát odepřeli vojenskou službu, měli být již tenkrát chráněni Článkem 18 Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1948, který zakládal právo občana na odepření vojenské služby. Oni tohoto svého práva využili, ale stalinistická mašinérie je místo toho poslala do vězení. Už vůbec postavit se uniformní masové jednotě bylo tenkrát ohromným hrdinstvím. A dneska nějaký úředník s banálními životními zkušenostmi nad těmito lidmi prohlásí, že vlastně proti komunismu nebojovali. A proti čemu tedy? Znamená to, že tito lidé budou dnes opět stát sami proti hrázi dějin, jako stáli sami na samotkách komunistických lágrů?


Ještě paradoxnější odmítnutí odboru pro válečné veterány MO ČR obdržel člověk, který se chtěl „prostřílet“ z tehdejšího komunistického Československa s organizovanou ozbrojenou skupinou. Jemu zase tento odbor napsal: „Důvodem pro opuštění území republiky bylo vyhnutí se trestní odpovědnosti za trestné činy, pro které bylo zahájeno trestní stíhání.“ Hrozné na tomto případu je, že dnešní úředníci MV přebírají zcela argumentaci soudů komunistických a nechápou, že v očích komunistů byli samozřejmě všichni „zločinci“.


Pro současný odbor pro válečné veterány MV ČR se tedy jako skutečný účastník odboje hodí málokdo. Pokud se tento člověk nebránil a místo do armády šel do vězení, tak podle nich proti komunismu nebojoval. Pokud vzal samopal a bojoval, tak byl zase podle tehdejších zákonů zločinec a dnes se na něj ministerstvo dívá stejně. Zajímalo by mě, kdo tedy obstojí v náročném sítu posuzovatelů. Zatím vše vypadá tak, že účastníci třetího odboje dostanou napráskáno potřetí, tentokrát od úředníků demokratického státu, kteří místo pochopení fungování totalitní mašinérie ukájejí své literární ambice v planém filozofování.

 


Vít Šlechta

JaromírPan Šlechta je možná šlechetný08:0823.3.2012 8:08:56
JLTakže Vy mě máte za takového21:2222.3.2012 21:22:40
TondaRe. O cem byl vlastne clanek??16:4422.3.2012 16:44:29
JLTo víte, že jo, Tondo.16:2522.3.2012 16:25:44
TondaTo vite JL16:1722.3.2012 16:17:45
TondaPro "veseleho" Jaromira a JL.15:1222.3.2012 15:12:49
JaromírMilánku, já bych tak brzo nevstával.07:4622.3.2012 7:46:36
Milan JirásekHezké ráno.05:0822.3.2012 5:08:09
Jaromír...já bysem si, s dovolením,22:0721.3.2012 22:07:52
TondaRe. Lepsi je dat na nezavisly pruzkum.20:0921.3.2012 20:09:38
JLRe. Klaus je dlouhodobe oblibenej??19:1221.3.2012 19:12:45
TondaRe. Klaus je dlouhodobe oblibenej??18:5521.3.2012 18:55:07
JaromírKdyž on ten Klaus je18:3421.3.2012 18:34:33
TondaRe. Soustredit se na tu znacnou cast18:2921.3.2012 18:29:40
JaromírTy můj Tondo kolenatej,18:1221.3.2012 18:12:22

Počet příspěvků: 28, poslední 23.3.2012 8:08:56 Zobrazuji posledních 20 příspěvků.

Vít Šlechta

Vít Šlechta

Komentáře k současnému politickému a společenskému dění v ČR.

MUDr. Vít Šlechta, nar. V r. 1963 v Pardubicích. Praktický a protialkoholní lékař, promoval v r. 1988 na LF UP v Olomouci. Dlouholetý komunální politik a aktivista v občanských sdruženích, člen ODS. Usiluje o rehabilitaci politické angažovanosti jako občanské ctnosti. V podzimních volbách 2012 kandidoval do krajského zastupitelstva Libereckého kraje a v podzimních volbách 2013 kandidoval za ODS do parlamentu ČR

REPUTACE AUTORA:
8,91

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy